Nejstarší písemnou zprávou o jihlavském sladovnictví je patrně zmínka v městské knize z první poloviny 14. století. Po vzoru jiných řemesel vzniká z volného sdružení sladovníků a pivovarníků sladovnický cech. První skutečná sladovnická statuta, která již nemá charakter cechovních artiklů, byla potvrzena městskou radou Jihlavy v říjnu 1579.

Díky jeho kvalitě se jihlavskému pivu otevřelo množství vzdálených trhů. Prostřednictvím dodávek jihlavského piva na vídeňský dvůr, Ladislavu Pohrobkovi, císaři Fridrichu III., arcivévodovi Karlu Štýrskému a dalším čelním představitelům své doby se jihlavské pivo rozšířilo v řadě cizích zemí. Počátkem 17. století se během jediného zimního období uvařilo v Jihlavě pro vývoz devět set várek piva. Cílovou stanicí vyváženého piva bylo převážně Rakousko, v tuzemsku se pak jihlavské pivo těšilo zvláštní oblibě především v Brně.